Léková politika

• Jak se dotkne reforma zdravotnictví lékové politiky?

Lůžková péče

• Proč se má změnit počet lůžek v nemocnicích?
• V čem spočívá neefektivnost lůžkových oddělení v nemocnících?
• Existují nějaká data, která prokazují využívání lůžek v nemocnicích?
• Hrozí privatizace zdravotních pojišťoven?

Nadstandard ve zdravotnictví

• Co je to nadstandard nebo nadstandardní péče?
• Podle čeho se bude určovat standardní péče a nadstandardní péče?
• Znamená to tedy, že lepší péče bude pro běžné pacienty nedostupná?
• Co by se stalo, kdyby zůstal zachován současný systém?

Práva pacienta

• Jak se posílí práva pacienta?
• Může pacient zasahovat do rozhodnutí lékaře?
• Může si pacient stěžovat na lékaře?
• Jaké byly nejzásadnější změny v průběhu roku 2012?

Regulační poplatky ve zdravotnictví

• Jak se změnily regulační poplatky?
• Proč vláda stále trvá na vybírání regulačních poplatků?

Léková politika

Jak se dotkne reforma zdravotnictví lékové politiky?

Změní se zásady lékové politiky. V lékárně již nebudete platit za každou položku na receptu zvlášť, ale zaplatíte pouze poplatek za recept. V oblasti lékové politiky klade reforma důraz na možnost preferování nejvýhodnějšího generického léčiva zdravotními pojišťovnami (tzv. pozitivní listy) a na úhradové aukce prováděné Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Dále je kladen důraz na konkurenci mezi poskytovateli péče i dodavateli zdravotnického materiálu. Transparentně nastavené aukce na léky jsou čitelným a jasně viditelným protikorupčním opatřením, které pomůže výrazně bojovat s dlouhodobě kritizovanou šedou ekonomikou v lékové oblasti.

Lůžková péče

Proč se má změnit počet lůžek v nemocnicích?

Lůžek na obyvatele máme příliš, podle všech dostupných dat jsme nad průměrem EU (menší počet lůžek má drtivá většina západních států). Zvláště některá akutní lůžka nejsou často dostatečně využitá. Odčerpávají však nemalé finanční prostředky. Cílem je upravit strukturu akutní lůžkové péče. Mnohá lůžka totiž díky pokroku v medicíně, kdy mnoho zákroků již může být prováděno ambulantně, nejsou potřeba. Některá nepotřebná lůžka tedy budou zrušena, některá se převedou např. na lůžka následné/dlouhodobé péče, kterých je naopak nedostatek.

V čem spočívá neefektivnost lůžkových oddělení v nemocnících?

V minulosti aplikovaný systém úhrad podporoval nadprodukci a pacienti často leželi v nemocnicích mnohem déle, než bylo potřeba. To mělo za následek například i delší čekací lhůty na operace. Nově zavedený systém platby za diagnózu (DRG) a podpora jednodenní chirurgie přináší do systému jasnější pravidla pro zdravotnická zařízení, která více motivují zařízení k tomu, aby léčila efektivně. To znamená, že v zájmu nemocnice bude pacienta co nejlépe a co nejrychleji vrátit do běžného života. Přesto však restrukturalizace lůžkového fondu pouze v rukou nemocnic nepřinášela kýžený výsledek a ke slovu se tak dostali plátci péče – zdravotní pojišťovny se svým návrhem restrukturalizace lůžkové péče.

Existují nějaká data, která prokazují využívání lůžek v nemocnicích?

Ano, k dispozici jsou data ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR) za rok 2010 a hovoří jasně: využití lůžek akutní péče je jen 72,2 %, u novorozeneckých to je 80,9 %, u lůžek následné péče 89,0 %. Celkově bylo využití lůžkové kapacity 74,5 %. Zahraniční srovnání pak poskytují data OECD a i tady má ČR oproti některým zemím rezervy, například v Kanadě je míra obložnosti 93% a v Irsku 89,2%.

Hrozí privatizace zdravotních pojišťoven?

Vláda dostála svému slibu a pojišťovny neprivatizovala, pouze se snaží zefektivnit jejich chod, možnost jejich kontroly a celkově zlepšovat legislativní vymezení. Nově budou odstraněny některé problémy v oblasti úpravy slučování, zániku a zrušení zdravotních pojišťoven, bude zvýšena motivace jejich vedení k hospodárné správě jejich financí a v neposlední řadě také zavedena nová vrstva přerozdělení, která odstraní současné nespravedlnosti v alokaci zdrojů mezi pojišťovnami.

Nadstandard ve zdravotnictví

Co je to nadstandard nebo nadstandardní péče?

Nadstandardem se rozumí odlišení základní péče od ekonomicky náročnější varianty zdravotní péče. Takové rozdělení jasně určuje, jaké služby jsou běžné, všem dostupné, tedy standardní, a jaké se provádějí pouze za určený příplatek. Obecně platí, že pacient má nárok na péči, která mu z hlediska jeho uzdravení pomůže nejvíce. V případě, že existuje více způsobů, jak pacienta uzdravit, je hrazen ten, který je nejlevnější. Pokud pacient chce mít například zvýšené pohodlí, má možnost si připlatit za definovaný nadstandard. U nadstandardu navíc ušetří oproti současnosti – bude hradit jen rozdíl mezi požadovanou cenou a tím, co hradí zdravotní pojišťovna za standard. Například za odlehčenou sádru zaplatí cenu sníženou o cenu klasické sádry, kterou celou hradí zdravotní pojišťovna.

Podle čeho se bude určovat standardní péče a nadstandardní péče?

Současnou úroveň zdravotní péče chce vláda zachovat jako standard. Ten bude postaven na třech základních principech: na místní dostupnosti péče, časové dostupnosti a seznamu výkonů s bodovými hodnotami. Zdravotnický systém je nadále postaven na principu solidarity a co nejvyšší dostupnosti.

Nadstandardní péče se týká pouze případů, kdy existuje standardní varianta se stejným medicínským výsledkem. Můžeme si ji představit v oblasti použitých materiálů nebo u některých velmi nákladných robotických operací.

Nadstandardy jsou vytvářeny postupně a na základě konzultací s odborníky, zainteresovanými aktéry, jako jsou zdravotní pojišťovny nebo pacientské organizace.

Znamená to tedy, že lepší péče bude pro běžné pacienty nedostupná?

Placení tzv. nadstandardu neznamená, že většina občanů bude odkázána na „chudinskou péči“, jak varují odbory. Jak již bylo zmíněno, nadstandardem bude pouze zbytná péče. Výsledkem budou nejen další finanční prostředky na zdravotní péči, ale také omezení korupce. Lidé nebudou mít důvod dávat lékařům všimné apod., které činilo systém značně netransparentním.

Co by se stalo, kdyby zůstal zachován současný systém?

Stále by přetrvával princip všimného, obálek a potenciálního korupčního prostředí. Díky stále se zvyšujícím finančním nákladům na zdravotnictví by bylo kvalitní zdravotnictví těžko udržitelné pro všechny. Takto se peníze za nadstandardní varianty péče dostanou zpět do systému, budou využity pro pacienty. Je nutné si uvědomit, že systém zdravotnictví prochází rozsáhlou reformou a nadstandardy jsou jen její součástí.

Práva pacienta

Jak se posílí práva pacienta?

Práva pacienta budou jasně definována. Pacient a poskytovatel budou v rovnocenném postavení – lékař musí pacienta informovat, vše mu vysvětlit a probrat s ním postup léčby. Pacient již nebude pasivním účastníkem, který je vláčen zdravotním systémem bez možnosti podílet se na rozhodování o způsobu své léčby.

Může pacient zasahovat do rozhodnutí lékaře?

Pacient musí být ze zákona poskytovatelem dobře informován a má právo zákrok přijmout či odmítnout. V případě, že pacient má pochybnosti o správnosti diagnózy či poskytnuté péče, má právo na vyšetření a názor dalšího lékaře.

Může si pacient stěžovat na lékaře?

Pacient bude mít možnost si účinněji stěžovat. Zákon ukládá nové povinnosti v oblasti zacházení se stížnostmi. Pacient si bude moci stěžovat přímo v zařízení, příslušnému správnímu orgánu či příslušné komoře, eventuelně zdravotní pojišťovně. Při porušení svých povinností vůči pacientovi hrozí poskytovateli významné sankce.

Jaké byly nejzásadnější změny v průběhu roku 2012?

Zákon o zdravotních službách:

• stanovil jednotné podmínky pro udělování oprávnění k poskytování zdravotnických služeb pro všechny poskytovatele (tedy státní i nestátní);
• došlo k zásadní změně postavení pacienta, který se stane hlavním účastníkem procesu poskytování zdravotních služeb;
• byla jasně stanovena práva a povinnosti pacientů, poskytovatelů zdravotních služeb a zdravotnických pracovníků;
• práva mohou být účinně vymahatelná, za neplnění povinností jsou ukládány sankce;
• bylo zavedeno hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotnických služeb podle stanovených standardů kvality;
• bylo upraveno šetření stížností, kompetence k provádění kontroly a nakládání se zdravotnickou dokumentací.
  

Zákon o specifických zdravotních službách

vymezil ty zdravotní služby, u nichž je třeba stanovit podrobněji práva a povinnosti, určil specifika postupů u:

• „nevratných“ zdravotních výkonů;
• ověřování nezavedených metod;
• uznávání nemocí z povolání;
• ochranného léčení ve zdravotnických zařízeních.

Zákon o zdravotnické záchranné službě stanovil:

• jednotné podmínky pro poskytování zdravotnické záchranné služby s cílem zajistit její dostupnost;
• podmínky financování ZZS a pravidla součinnosti s poskytovateli lůžkových zdravotních služeb;
• práva a povinnosti členů výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby;
• podmínky pro zajištění připravenosti poskytovatelů ZZS na řešení mimořádných událostí a krizových situací.

Regulační poplatky ve zdravotnictví

Jak se změnily regulační poplatky?

Novela zákona o veřejném zdravotním pojištění přinesla nové nastavení poplatků. V lékárnách nyní platíte 30 Kč za recept bez ohledu na počet hrazených léčivých přípravků. Systém byl zpřehledněn, v lékárnách je situace velmi zjednodušena. Zároveň se od 1. prosince 2011 zvýšil poplatek za den strávený v nemocnici z 60 na 100 Kč, což odpovídá minimálním denním nákladům každého občana na položky typu jídlo, teplo a další, které mu v rámci hospitalizace budou poskytovány. Částka 100 Kč za den strávený v nemocnici odpovídá částce, která by byla vynaložena na běžnou spotřebu, kterou hospitalizovaný pacient tím, že je v nemocnici, ušetří.

Proč vláda stále trvá na vybírání regulačních poplatků?

Regulační poplatky mohou zdravotnictví přinést dodatečné prostředky – ale nikoliv jen tím, že se od každého pacienta vybere několik desítek korun. Prokazatelně totiž klesla míra zneužívání systému. Každá neuskutečněná návštěva lékaře, která není nutná, přináší značnou úsporu, která může být věnována do jiných oblastí zdravotnictví, kde jsou prostředky akutně potřebné.

Navíc existuje horní hranice pro poplatky na léčbu a započitatelné doplatky za léky. Děti do 15 let a senioři platí maximálně 2 500 Kč za rok, je tedy pro ně snížena horní hranice celkových výdajů na poplatky z obecně platných 5 tisíc korun (do limitu se nezapočítává poplatek za pobyt v nemocnici). Pokud zaplatí více, než je jejich limit, pojišťovna jim automaticky tento přeplatek vrátí. Tím se zabraňuje sociálním dopadům regulační politiky ve zdravotnictví.