11. 8. 2010

Karel Engliš - politik a národohospodář

V letošním roce si připomínáme 130. výročí narození pozapomenutého českého politika a vědce Karla Engliše. To, že dnes jeho jméno znají vesměs jen odborníci nebo laičtí zájemci o historii a většina běžné populace o něm pravděpodobně nemá ani tušení, mu nijak neubírá na významu. Karel Engliš otiskl totiž do naší historie minimálně stejně hlubokou stopu, jako jeho mnohem známější kolega a občas i oponent Alois Rašín. Takřka celým Englišovým životem se prolínají dvě základní oblasti, ve kterých působil, a to sice národohospodářství a politika. Nutno dodat, že v obou zanechal výraznou stopu.

 

Karel Engliš. Foto http://navstevnik.kr-moravskoslezsky.czKarel Engliš se narodil v roce 1880 do poměrně chudých poměrů ve slezské obci Hrabyně nedaleko Opavy. Zpočátku to nevypadalo, že jej čekala nějaká závratná kariéra. Nepočítalo se s tím, že by měl jít studovat, protože se rodině nedostávalo finančních prostředků. Malý Karel Engliš byl ale velmi nadaným žákem a tak po mnoha přímluvách rodiče souhlasili s tím, že se pokusí svému synovi, který byl již jejich devátým dítětem, zaplatit alespoň část studií. Finance stačili na první čtyři roky studia na opavském gymnáziu. To ale Englišovi stačilo k tomu, aby si sehnal dostatečné množství zájemců o doučování a z těchto příjmů pak vydržel na gymnáziu až do maturity.

Po jejím úspěšném složení pokračoval ve studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pod vlivem svého učitele Albína Bráfa, který byl významným českým politikem a jedním z průkopníků národohospodářské vědy u nás, se začal Engliš specializovat na národohospodářství. To se tehdy na vysokoškolské úrovni rozvíjelo právě v rámci Právnické fakulty.

Engliš odpromoval v roce 1904, krátce poté, co se vrátil ze studijního pobytu na univerzitě v Mnichově, kam se dostal jakožto doprovod mladého hraběte Rudolfa Czernina. Po studiích nastoupil Engliš do Zemského statistického úřadu. K přijetí jej doporučil právě jeho oblíbený učitel Albín Bráf. V úřadě se osvědčil, především díky svému nadšení pro vědu byl totiž schopen zpracovávat i velmi náročné analýzy. Není tedy divu, že si jej po čtyřech letech, při nástupu do funkce ministra obchodu, vybral František Fiedler do svého úřadu.

Již během studií publikoval Engliš odborné články. Část z nich vyšla i v Masarykem redigovaném časopise Čas. Ve vědeckém bádání pokračoval Engliš i během svého působení ve Vídni. Výsledkem jeho snahy byla habilitace a získání gradu docenta na České vysoké technické škole v Brně. Po jistou dobu pak pracoval ve Vídni a současně přednášel v Brně. V roce 1911 pak nakonec z Vídně definitivně odešel a byl v Brně jmenován mimořádným profesorem. Svůj zájem začal přesouvat z problematiky sociální k otázce veřejných financí. Postupně publikoval několik odborných knih. Jeho vědecké renomé rychle rostlo a tak není divu, že v roce 1913 byl dokonce zvolen děkanem celé školy.

Politik i guvernér

Příchod do Brna také otevřel Englišovi brány do politiky. Byl vyzván k tomu, aby v roce 1913 kandidoval do Moravského zemského sněmu, kam byl nakonec skutečně zvolen. V tomto orgánu pak působil až do první světové války, kdy byla jeho činnost omezena. Opětný vzrůst angažovanosti posléze přinesl konec války a vznik Československé republiky. Engliš byl vyslán bezprostředně po 28. říjnu 1918 do Prahy, aby tam plnil funkci spojky s Moravou. Rázem tak stanul v centru politického dění.

Zapojil se do formování nově vznikající pravicové strany nejprve nazvané státoprávně - demokratická a posléze přejmenované na národně demokratickou, ve které se sloučily různé měšťanské pravicové strany. Za tuto stranu byl pak delegován do Revolučního národního shromáždění a stal se tak poslancem prvního československého parlamentního tělesa. Svoji hlavní pozornost směřoval při výkonu mandátu na otázky financí. Do historie se zapsal také jako spoluautor návrhu zákona na vznik druhé české univerzity, kterou se stala Masarykova univerzita v Brně.

V prvních poválečných volbách do parlamentu Engliš opět získal mandát a pokračoval v práci poslance. Zároveň byl po volbách delegován i do křesla ministra financí. Jeho domovská strana do druhé Tusarovy vlády tzv. rudo-zelené koalice nebyla přizvána, ale prezident Masaryk si přál, aby bylo toto ministerstvo ovládáno odborníkem a jím preferovanou osobností se stal právě Engliš. Vláda však neměla dlouhého trvání a po čtyřech měsících musela pro rozpory ve vládní sociální demokracii podat demisi.

Alois RašínV nové úřednické vládě premiéra Jana Černého získal Engliš opět křeslo správce státní pokladny. Jako ministr se však ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Z jedné strany na něj útočili členové jeho vlastní národní demokracie, kteří vedení Aloisem Rašínem požadovali tvrdou deflační politiku. To Engliš odmítal s odkazem, že by to podlomilo už tak chatrné československé hospodářství. Na druhé straně na něj útočily strany levice, které nesouhlasily se škrty v rozpočtových kapitolách především v oblasti školství a sociálních věcí. Po celé řadě sporů se nakonec ministr Engliš rozhodl podat demisi, první prezident Masaryk nepřijal, ale druhé se již rozhodl vyhovět.

Jelikož poslanecký mandát Englišovi zůstal, i nadále vystupoval proti plánům svého stranického kolegy Rašína. Patrně správně tvrdil, že příliš vysoký kurs koruny stojí za hospodářským propadem poloviny dvacátých let. Spory jej nakonec natolik znechutily, že z národně demokratické strany vystoupil a vzdal se i svého poslaneckého mandátu. Jeho politická angažovanost ale pokračovala.

Na konci roku 1925 byl jakožto uznávaný odborník opět jmenován ministrem financí, kterým zůstal s přestávkou v letech 1928 1929 až do roku 1931. Během svého působení se mu podařila především radikální reforma struktury státního rozpočtu, který rozdělil do čtyř samostatných kapitol. V nich byly příjmy a výdaje sledovány samostatně. Cílem celé reformy mělo být zpřehlednění rozpočtu a tím i lepší kontrolovatelnost toho, kam finance vlastně plynou.

Budova Národní banky Československé v Praze. Foto ČNBPočátek 30. Let byl dobou nesmírně náročnou, světem otřásla velká hospodářská krize. Engliš se zapojil do debaty o tom jak ekonomickou situaci řešit svým návrhem devalvace koruny. Poté, co vedení Národní banky podalo demisi právě pro spory, jak krizi řešit, byl do jejího čela jmenován Karel Engliš.

Jak už bylo zmíněno, nepovažoval za vhodné vytvářet peněžní systém založený na zlatém standardu a zasadil se o devalvaci koruny. Na druhé straně byl Engliš odpůrcem keynesyánství a odmítl myšlenku, že by Národní banka měla svou aktivitou, především zvýšenou emisí peněz, pomáhat vládě při nastartování ekonomického růstu. Byl tak zastáncem měnové neutrality. Englišovo funkční období vypršelo v roce 1939, kdy z úřadu odešel.

Akademická činnost

Karel Engliš jako rektor Masarykovy univerzity v BrněEngliš byl od vzniku Masarykovy univerzity v Brně jejím řádným profesorem a také jejím prvním rektorem. Brzy se stal i jednou z jejích nejvýznačnějších postav, i když v průběhu let jej jeho povinnosti stále více odváděly do Prahy a musel tak svou pedagogickou činnost v Brně z důvodu nedostatku času tlumit.

Po svém odchodu z čela Národní banky, došlo i k změně místa vědeckého působení. Engliš byl totiž jmenován řádným profesorem Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Zde působil pouze krátkou dobu, protože české vysoké školy byly záhy nacistickými okupanty uzavřeny. Engliš se stáhl do ústraní a věnoval se především vědecké práci.

Rozpracovával některé svoje dřívější koncepty, především svou teleologickou národohospodářskou teorii. V ní tvrdil, že k pochopení ekonomických jevů dojdeme tehdy, když budeme moci vysledovat v chování všech aktérů nějaký cíl nebo účel. Jinak řečeno do ekonomických procesů se nepromítá pouze kauzalita v podobě příčiny a následku, ale je třeba se též věnovat tomu, jak se do nich promítá vůle a chtění. Z této válečné aktivity pak vzešla některá Englišova díla, která vyšla po skončení druhé světové války.

Engliš byl jinak autorem velmi plodným. Mezi jeho nejvýznamnější lze zařadit díla Národní hospodářství (1924) Finanční věda (1929) Teleologie jako forma vědeckého poznání (1930) Teorie státního hospodářství (1932), Soustava národního hospodářství (1938). Po válce pak byly ještě vydány Hospodářské soustavy (1946) a Malá logika (1947). Englišův opus magnum se však už vydat nepodařilo. Jeho dílo nazvané Velká logika, ve kterém rozpracoval svoji teorii poznání, už nemohlo vyjít a připravená sazba byla po únoru 1948 rozmetána.

Busta Karla Engliše na Masarykově Univerzitě Brno. Autor snímku Pavel ŠevelaPo skončení války se Engliš vrátil ke svému působení na právnické fakultě. Jeho vědecké kvality byly oceněny udělením čestného doktorátu Masarykovy univerzity a v roce 1947 i zvolením do funkce rektora nejstaršího českého vysokého učení. Bohužel se však volba už konala v době zvýšeného politického napětí a jeho zvolení se stalo politikem. Jako na významného představitele předválečného státu a ekonomické vědy se na něj snesla vlna útoků především ze strany radikálních komunistických studentů.

Po únorových událostech se také s profesorem Englišem tito všemocní funkcionáři rychle vypořádali. Byl donucen abdikovat a z Karlovy univerzity odejít. Nový režim se pak významnému předválečnému vědci a politiku i nadále mstil. Nejprve mu byl sebrán důchod a pak byl vykázán z Prahy do pohraničí a to mohl ještě mluvit o velkém štěstí, že neskončil po vykonstruovaném procesu za mřížemi.

Opatření o vystěhování do bohem opuštěné hájenky bez základního sociálního vybavení v západních Čechách se nakonec podařilo alespoň zmírnit tím, že se Engliš mohl přestěhovat do rodné Hrabyně. Zde roku 1961 zcela zapomenut zemřel.

Po roce 1989 byl Englišův odkaz rehabilitován. Jeho díla se mohla vrátit zpět do knihoven. In memoriam byl také vyznamenán Řádem TGM a v rodné Hrabyni mu byl odhalen pomník.

Autor: PhDr. Lukáš Šlehofer

e-mailemFacebook   twitter